Výstavy
samostatné výstavy:
- Zrušeno-canceled, Galerie 1. patro, Praha, 2021
- Když je židle stolem, Galerie SPZ, Praha, 2017
- Předem připravená náhoda, Galerie 1. patro, Praha, 2015
- Modrá, Makrobiologický ústav, Třeboň 2013
- Nic než malba, Berlínskej model, Praha 2013
- Bůh je mocnější než Dábel, Praha 2012
- Graffity, Karlín Studios, Praha 2010
- Dekonstrukce Guernicy, Dům umění, Brno 2009
- Back to nature, ETC 2009
- Ilegal particip no. 2, IZRAHELL 2009
- Go Into Yourself, Divus Unit 30 London 2008
- Ilegal particip no. 1, Designblok 2008
- Nigdo, Karlín Studios 2008
- Ovoce stromů rajských jíme, NoD Roxy 2007
- Plexi, České Budějovice 2007
- Dělník umění, Karlín Studios 2006
- AM 180 2005
- Dobrý nápad, Galerie NOD, Praha 2004
- Nic není, Galerie Display, Praha 2003
- Remixy, Galerie MXM, Praha 2000
- Die Kunst ist unser Leben, NG Praha 1999
- Vize a iluze, Špálova galerie, Praha 1998
- Goldfinger, Galerie AVU, Praha 1997
- Tak pravil Buddha, Galerie Velryba, Praha 1995
- Enda a Špína, Galerie Obecní dům, Praha 1992
skupinové výstavy:
- Místo, které by mohlo znamenat domov, Galerie NTK, Praha 2022
- Neighborhood Boogle Woogle, Agoraphilia, Hunt Kastner, Praha, 2019
- Rozhněvaná planeta – operace pokračuje, Dům pánů z Kunštátu, Brno, 2018
- Rozhněvaná planeta, Galerie NTK, Praha 2017
- Jedna z možností, NTK, Praha 2014
- Privátní nacionalismus, Divus, Praha 2014
- Homo mathematicus, 2012, Galerie NTK, Praha 2012
- Ostrovy odporu, NG-Veletržní palác, Praha, 2012
- Middle East Europe, DOX, Praha, 2012
- Prague Bienale, Microna 2011
- Čí je to město, Karlín studios, Praha 2011
- Prague Biennale IV, Praha 2009
- Text.cz, Galerie Štenberg 2008
- Hrubý domácí produkt, MK Praha 2007
- Safe, Karlín Studios 2007
- Shadows of humor, Wroclaw 2006
- Neutral, Motorenhalle, Dresden 2004
- Eastern Alliance, Berlin 2004
- Blízká setkání třetího druhu, NOD, Praha 2003
- Ostensive II. České Centrum, Berlin 2002
- Criss-cross, Broumov 2001
- ÜberlebensKunst, KV Berlin 2000
- Konfrontace, České centrum, London 2000
- Maxisklad, Galerie Mánes, Praha 1998
- Snížený rozpočet, Galerie Mánes, Praha 1998
- Diplomanti, Strahovský klášter, Praha 1997
- 4 umělci, Galerie MXM, Praha 1996
- Zkušební provoz, Galerie Mánes, Praha, 1995
- Villa, Richterova vila, Praha 1995
- Hybernatus, Galerie AVU, Praha 1995
- AVU výstava, Galerie u Hybernů, Praha 1990
GRAFFITY
Karlín Studios, Praha 2010
Tisková zpráva:
Ivan Vosecký: Graffiti
kurátorka: Edith Jeřábková
Vernisáž: 31. 3. 2010
Výstava: 1. 4. – 25. 4. 2010
Aplikované grafiti
Je to mantra, po dvou letech vystavuje Ivan Vosecký opět v Karlíně. Je to pro něj dobrej prostor, má blízko k jeho tvůrčímu procesu, má kontext s tím, kde jeho umění vzniká, neboť vzniká tam. Tam Ivan taky hraje na kytaru a zkouší s kapelou. Ten prostor není čistý ani špinavý, má něco jako podmalbu, s čímž Ivan rád počítá. V tomto stejném intervalu tady proběhly už dvě jeho sólovky – jedna retrospektiva v roce 2006 z toho, co mu zbylo v ateliéru, přežilo nákupy, přesuny a hlavně autorské reedice. Druhá, v roce 2008, s názvem Nigdo. První byla založená na kráse „nesourodosti“, neučesanosti a torza, druhá na kráse výrazu gesta, jednoduchého tvaru a jejich vztahů a také sentimentální percepci atmosféry bruselu a sedmdesátek. O té druhé psal jakoby o té první Ivan Mečl o hovně a zlatu, obrazech vrstvených na obrazech, prohraném uměleckém zápase a pitomém umění, s divusovou nadsázkou i upřímností. Ivan má pár poloh, které se prolínají i vyskytují čistě, a které lze poměrně jednoduše pojmenovat: příběh – abstrakce – písmo čili: zprávy a události – bůh - čin. To zajímavé pak nastává, když můžeme autora pozorovat, jak se přesouvá od příběhu ke stylizaci, od postavy k textu, od znaku k abstrakci a zpátky ke komiksu, vždy za sebou zanechávaje autorský stín. Ani důslednější redukce na nápis nebo abstraktní tvar není prosta jeho „rukopisu“, v tomto nepřerušuje vztah k modernismu, který jde rozkrýt i na jiných principech. Další důležitou kotvou k historii je jeho vědomé uplatňování estetických kvalit designu bruselu a sedmdesátých a osmdesátých let, ale i obecné vztahování se k dějinám umění. Jeho obsahem jsou velká civilizační témata a filozoficky vyslovené pravdy, někdy dokonce morální výzvy, jindy pro někoho drsně přepísklé apely. Mluvíme o Bohu, lásce, buddhismu, Izraeli, válce, peklu a nakonec tady na stěnách visí tvary, ze kterých se vylupuje postavička strýčka Fida, kočičky, ptáčka, podle některých kundička, busta, hlava, portrét, výseč krajiny. Teď co s tím. Tyto nové plastické aplikace připomínají kubistické intelektuální zápasy o prosté motivy, snahy geometrické abstrakce o dosažení zlatých řezů, edge painting, které končí v pocitu husákovského bytového kánonu, kde to nejlepší dosahuje božských proporcí (těch historicky odsedimentovaných do pocitu prázdného blaženého známa). Stánková letní nálada depresivních padesátých let s jahodovou zmrzlinou v ruce. Zrecyklované zbytky obrazů na kapě zasazené do abstraktního reliéfního a malovaného prostředí by mohly po zanimování být klubovým pokračováním seriálu „Potkali se u Kolína“. Radost z nabízené interpretační hry a vyprázdnění žonglérsky vybalancované na hranici znaku, torza příběhu a dekoru abstrakce. Znovu a odjinud zkouší Ivan Vosecký vystavět figuru a ukázat galerii postav a věcí v jejich jasné jednoduchosti, za kterou se skrývá onen Mečlem vyřčený umělecký zápas moderního umělce.
Edith Jeřábková