Výstavy

BACK TO NATURE
ETC, 2009

Pro výstavu v galerii ETC jsem vytvořil instalaci, do okna galerie jsem pověsil text na průhledné folii nasvícený zářivkami, uvnitř galerie byla skříň s videem dohořívajícího ohně, na stěně autoportrét jako houbaře. Šlo o velice osobní zpověď.

Za poslední rok jsem neprodal žádný obraz. Naopak. Jako bumerang se mi vrátilo pět zamluvených. Filmový průmysl, který mne živil, v praze skončil. Ještě že mám koláž od milana knížáka, kterou si nechávám jako krabičku poslední záchrany. Cestou do ateliéru musím projít galerií Karlín studios. Opuštěné umění. Blikající videa, na která se nikdo nedívá. Ivan mečl říkal, že jsem umělec, který nejvíc skuhrá. Že si myslím, že něco vyskuhrám.

V létě jsem se živil sbíráním hub v Kanadě. Celý den v lese pod otevřenou oblohou. Úplně šťastný. Při hledání jsem recitoval mantry a zpíval bhadžany. První den po návratu z hub do Vancouveru jsem dostal ledvinové kameny. Nesnesitelnost bolesti mě zaskočila a vyděsila. Zabíralo pouze morfium a jen na chvíli. Od té chvíle jsem zastáncem eutanazie. Právo na eutanazii pro všechny. Možná se naše civilizace vyvinula tímto způsobem jen proto, aby se umírání konečně stalo bezbolestné. No pain anymore. Bezbolestná smrt. Co víc si přát.

Můj učitel říká: nebýt schopen přijmout úplně to, že vše je předurčené, každé očekávání něčeho v běhu života - více potěšení a méně bolesti – může vést pouze ke zklamání. Vše, co můžete dostat od osvícení, je pouze negativní aspekt – konec utrpení. Utrpení, způsobené vaším pocitem osobního konatelství, který vede ke chtění, očekávání a posuzování. Učitel před měsícem zemřel. Netušil jsem, že mne to tak zasáhne.

Život ve městě je nesnesitelný. Odpojeni od přírody žijeme zotročeni v umělém světě, čím dál tím více podobni strojům. Houkání sanitek, dunění letadel, vyzvánění mobilů - to je naše hudba sfér. Počítačová znělka - naše hymna. Na otázku čím bych chtěl být až vyrostu jsem odpovídal, že hajný nebo lovec a sklízel za to nemalý posměch. Teď se přede mnou otevírá kariéra sběrače. Mám na to talent. Back to the nature.

 

Ivan Mečl: Zpátky k přírodě do hrobu

Zpátky k přírodě neznamená zpátky na stromy. Je to už jen pokládání kytek na hrob. Někde uvnitř sebe cítím jak síla přírody zmizela a to co vidím kolem je jen hemžení na mrtvém těle. Pohyby zemské kůry a velký vítr jsou příznaky provázející hroucení a rozklad těla zmučeného zhoubným bujením.

Rakovina prorůstá tělem hostitele, ničí jeho životní orgány a nakonec ho zabíjí. Pak rakovina umírá se svým hostitelem. Svědčí to o hlouposti rakoviny.
Podobá se člověku, který si přesto myslí, že je nejrozumnější.

Lidstvo - sebestředná mysl v otupěle vnímající hlavě nenasytného globálního těla. Monstrum kálící pod sebe a na všechny strany. Snad už se konečně bojíš říct, že tohle je vrchol pokroku. Potrava dochází a ty abys začal přemýšlet jak jíst vlastní hovna. Všechno je už snědeno protože jsi jedl víc než je třeba a co se nesnědlo jsi zničil aby někdo nedostal levně nebo zadarmo.
Přestaň už se nad sebou dojímat. Měli jsme tolik času věci napravit. Není na co být hrdý... i to zní trapně.

Zpátky k přírodě už není řešení. Je to výzva k odchodu. K umírání s přírodou.

 

Back to nature
Galerie ETC
Kateřinská 20, Praha 2
16.11. - 6. 12. 2009
Kurátor: Ivan Mečl