CV

Kontakt

ivan.vosa@gmail.com

+420 603 311 127

 

Životopis

Ivan Vosecký Ak. mal., Ing. Arch
Narozen 30. 3. 1963 v Hradci Králové

Studia:
Fa ČVUT Praha 1981-1987
AVU Praha 1990-1997 - pracoval postupně v ateliéru Intermediální tvorby Milana Knížáka, ateliéru Videotvorby Michala Bielického, ateliéru Konceptuální tvorby Miloše Šejna, ateliéru Konceptuální malby Jiřího Davida a nakonec diplomoval v ateliéru Malby u Vladimíra Skrepla a Jiřího Kovandy.

Práce:
Po ukončení studia architektury jsem v roce 1989 odjel do Londýna kde jsem pracoval v architektonické kanceláři Chassay Architects .
Během studií na AVU jsem pracoval jako prodavač květin, kotelník, řidič, figurant-zeměměřič. Po skončení studií jsem nějaký čas pracoval jako architekt - designér. V roce 1999 jsem začal pracovat ve filmovém průmyslu, nejdříve jako kreslič a posléze jako malíř-patinér společně s Josefem Bolfem, Davidem Adamcem, Tomášem Vaňkem, Pavlem Šmídem a dalšími umělci. Zůčastnil jsem se natáčení a přípravy filmů: From hell, Blade 2, Liga gentlemanů, Vetřelec versus Predátor, Šanghajští rytíři, Bathory, Mazaný Filip, Tobruk a dalších.

Výstavy samostatné:
Modrá, Makrobiologický ústav, Třeboň 2013
Nic než malba, Berlínskej model, Praha 2013
Bůh je mocnější než Dábel, Galerie Petr Novotný, Praha 2012
Graffity, Karlín Studios, Praha 2010
Dekonstrukce Guernicy, Dům umění, Brno 2009
Back to nature, ETC 2009
Illegal particip no. 1, Praha 2008
Pop abstrakt-bolest v ráji, Wanieck gallery, Brno 2008
Nigdo, Karlin studios, Praha 2008
Liga mistrů, galerie Šternberk 2007
Ovoce stromů rajských jíme, NoD Roxy, Praha 2007
Plexi, Městská galerie,České Budějovice 2007
Dělník umění - Prorok radosti, Karlin studios, Praha 2006
AM 180, galerie AM 180, Praha 2005
Dobrý nápad, Nod Roxy, Praha 2004
Nic není, galerie Display, Praha 2003
Warning-robotizace lidstva, galerie MXM, Praha 2002
Remixy, galerie MXM, Praha 2000
Die Kunst ist unsere Leben,Veletržní palác, Praha 1999
Mysli, galerie U pavouka, Ostrava 1998
Vize a iluze, Špálova galerie, Praha 1998
Goldfinger, galerie AVU, Praha 1997
Tak pravil Buddha, galerie Velryba ,Praha 1995
Enda a Špína, galerie Obecní dům, Praha 1993

Výstavy společné:
Privátní nacionalismus, Divus, Praha 2014
Jedna z možností, NTK Gallery, Praha 2014
Ostrovy odporu, NG Veletržní palác Praha 2012
Middle East Europe, Dox Praha 2012
Homo Mathematicus, NTK Gallery, Praha 2012
Prague Bienale V, Microna 2011
Čí je to město, Karlín studios, Praha 2011
Prague Biennale IV, Praha 2009
Text.cz, galerie Šternberk, 2008
Safe, Karlin studios, Praha 2007
Shadows of humor 2, Moskva 2006
Akné, galerie Rudolfinum, Praha 2006
Shadows of humor 1, Wroclav 2006
Neutral, Dresden 2004
Eastern Aliance, Berlin 2004
Blízká setkání třetího druhu, galerie NoD, Praha 2003
Ostensiv II, České centrum, Berlin 2002
Ostensiv I, Leipzig 2001
Criss Cross, Broumov 2001
Uberlebenkunst,Berliner kunstverein, Berlin 2000
Konfrontace ,české centrum, Londýn 2000
Maxisklad, galerie Mánes, Praha 1999
Snížený rozpočet, galerie Mánes, Praha 1998
99 CZ, Václavské náměstí, Praha 1998
Okamžik zaostření, galerie MXM, Praha 1997
Diplomanti, Strahovský klášter, 1997
Česká Abstrakce, Špálova galerie, Praha 1996
4 umělci, galerie MXM, Praha 1996
Tajná vášeň , galerie Velryba, Praha 1995
Villa, Richterova vila, Praha 1995
Hybernatus, galerie Avu, Praha 1995
Zkušební provoz, galerie Mánes, Praha 1995
AVU, galerie u Hybernů, Praha 1990

 

 

Malíř Ivan Vosecký působí dojmem, že svoje umění dělá tak samozřejmě, jako když mluví nebo spí. Přitom jsou jeho práce velmi závažné a řeší základní lidské otázky, ať už se týkají Boha, lásky, politiky, ekologie nebo drog. Vosecký používá proklamativních hesel, které zobrazuje reklamním jazykem přímo ve formě sloganů. Právě proto, že jeho otázky jsou příliš tragické, zlehčuje je banální formou - používá lepicí pásky, polystyren. V malbě se uchyluje často k dětskému projevu a využívá populární jazyk komiksů. Vypadá jako by chtěl spasit svět, ale možná je to jen spekulace bytostně současného a vědomého umělce. Jeho upřímnost je ale natolik přesvědčivá a jeho komunikace s diváky natolik přímá, že nelze než Voseckému uvěřit, že je Don Quijote mezi umělci a tím riskuje i to, že bude směšný. Do této doby jako by se nehodil a přesto se pokouší vzbudit špatné svědomí světa mekdonaldů a ozónových děr. Dokáže to ještě dnešní jazyk umění? Vosecký se o to vehementně pokouší.

Produkty Ivana Voseckého jsou zajímavé tím, že mají určitý design. Respektive na jistý design reagují, třeba grafický. Tento styl je jednak retrospektivní a jednak aktuální, ironický i vážný. Autorova sdělení samotná (čtená v jazykovém kódu) se mohou zdát velmi banální a někdy archaická. To, co naznačuje posun vůči konceptualismu a politické agitaci je právě jejich vizuální styl. Jazykový kód zde zřejmě není zcela adekvátním klíčem „čtení“. Více bychom si měli všímat tvarů, linií a barev. Autor často píše texty se sociologickým, politickým a kulturně alternativním obsahem. Tato sdělení se rodí v kontextu veřejného diskurzu. Z něho jsou však paradoxně vyjímána a přesazována do institucí s odlišným typem kontextu. Umění, galerie či muzeum představují instituce, jejichž povaha není ani soukromá ani veřejná, ale kulturně a sociálně specifická. Umění je definováno tak, že víceméně nemůže zasáhnout do veřejného prostoru. Tam, kde je umístěno umělecké dílo, veřejný prostor končí a objevuje se uzavřená buňka specifického diskurzu. Nemluvíme nyní o vizuální kultuře obecně, ale konkrétně o umění. Veřejná intervence je možná pouze za předpokladu proměny rolí a funkcí a tím pádem uzávorkování umění a aktivizování mimouměleckých významů. Na ostří tohoto paradoxu balancuje značná část tvorby Ivana Voseckého. Spíše se jedná o intervenci veřejného prostoru do umění a nikoli naopak. Veřejný diskurz se zde však stává pouze materiálem, přitažlivým pro svou radikálnost a provokativním pro svou obnošenost. Obecnost, obyčejnost, popularita - to jsou trumfy, se kterými se tu hraje. Nejde o masovou kulturu konzumu jako v pop artu, ale o dostatečně známou a zprofanovanou alternativní kulturu. Pop už dnes nepředstavují jen nejběžnější typy reklam a prezentace zboží, ale i alternativní projevy a proklamace. Současná masová kultura poskytuje divákovi v podstatě příslovečné „dva v jednom“: produkt rychlé, laciné a tupé spotřeby a zároveň jeho kritickou reflexi. Masová kultura mnohdy ironizuje samu sebe (a to záměrně). Vosecký otiskuje tuto vlastnost dnešní kultury do uměleckého prostoru. Tato přehnaná a neúčinná angažovanost je reflexí krizového stavu moderního umění, přesněji umění v postkomunistické oblasti. Umělecká produkce zde neustále hledá svou společenskou roli, diváka, hodnotu či moc.